Stále jsme součástí pracovního procesu a vyděláváme velké peníze na další cestování. Našim zaměstnavatelům se nás ale nejspíše zželelo, a abychom se náhodou nenudili, vytvořili nám z práce adrenalinový zážitek. Sad zeje ovocnou prázdnotou, jen posledních pár jablíček dozrává a stromy je nutné uložit k zimnímu spánku, tedy prostříhat. Vyfasovali jsme každý svoji hydraládu – hydraulický žebřík – a svištíme si to s ním po sadu! Nostalgicky se vracíme do dětství a vzpomínáme na nekonečné projížďky na labutích na pouti. Lepší přirovnání k hydraládě jsme najít nemohli. I princip je stejný. Jsme zavřeni v kleci a třemi pedály ovládáme žebřík nahoru, dolů, dopředu, dozadu, doprava, doleva, páčkou pak rychle a pomalu, už jen ta labuť chybí. Nebýt všudypřítomných stromů, můžeme se točit 360° dokola. Běžně se ale během práce vyhoupneme 4 metry vysoko. Hydraulické žebříky jsou snad prý bezpečné, hrdlo se nám však svírá, musíme-li se pohybovat v kopci, či když najedeme na odříznutou větev a jedno z kol vystřelí do výšky. To se pak ve vzduchu klátíme a doufáme, že se žebřík nepřevrátí. Občas narazíme do stromu, ale co se dá dělat 🙂 . Když jsme si „osahali“ řízení žebříků, přimontovali nám k nim hydraulické nůžky a nyní větve třešní prostřiháváme jako o život. Je však nutné dávat si pozor, nůžky slabým stisknutím odstřihnou větev o průměru tlustého prstu, jako když stříháte papír. Jeden z nás zabarvuje pahýly větví odříznutých motorovou pilou, aby strom neonemocněl. To je lepší a bezpečná zábava, jen nechtějte vidět to oblečení od červené barvy, když skončí pracovní den 🙂 . Drandění na žebřících a ohánění se nůžkami nám nabídli na další tři měsíce. Děkujeme, ale ne. Už se opět těšíme na cestování a novozélandskou zimu v sadu strávit nechceme.
Jako krátká zkušenost je však jízda na hydraládách skvělým zážitekem, stejně jako sběr hroznů na vinici, kterým začal jeden z pracovních týdnů. Šéf si před rokem k sadu, zřejmě z rozmaru, pořídil i menší vinici. A tak se stalo, že s úderem prvních ranních mrazíků stáli všichni zaměstnanci Suncrest Orchard včetně nás ráno nastoupeni před vinicí a společně jsme se naplno pustili do sklizně. První den nás však z vinice vyhnalo sněžení, i tak jsme stihli sklidit zásobu potřebnou na výrobu 2500 lahví. Druhý už jsme však pod ochranou podzimního sluníčka uskřipovali s úsměvem na tváři šťavnaté hrozny Pinot Noir, vyzvídali jsme informace od manažerky vinice a vzpomínali na Moravu. Nízké stromky a svah však působily bolest zad, a tak jsme byli nakonec rádi, že sklizeň trvala jen dva dny. Hrozny jsme dokonce odvezli do výrobny vína a asistovali jsme s jejich lisováním. No, nemáme to pestré? Stále však pokulháváme za pracovní naplní našeho německého spolubydlícího, který dva dny strávil s majitelem sadu v kopcích v helikoptéře, jejíž pomocí naháněli uniklé kozy do ohrady! Ještě že jsme zde nebyli přítomni během třešňové sezóny, kdy přes sto sběračů třešní nejedno ráno přihlíželo sušení mokrých třešní právě helikoptérou!
Honza v akci na hydraládě
Pro fanoušky hydraulických žebříků přikládáme Honzovo instruktážní video 🙂