Nový den jsme zahájili relaxací a koupáním na Lalumanu Beach, světově vyhlášené pláže řadící se dle Lonely Planet mezi 10 nejkrásnějších pláží na světě. Souhlasíme, krásná byla, ale že by patřila mezi Top 10? Naše dojmy možná poznamenal zmatený příchod na pláž. Na Samoe totiž nenajdete veřejnou půdu. Každá část pole, cesty či pláže patří nějaké rodině… a proč z vlastnických práv nevyrýžovat nějakou tu korunu, že? Za vstup se tedy na většině míst platí, sice menší částky, ale platí. Pro turistu může být tento systém zmatečný, stejně jako pro nás, když jsme slavnostně vstoupili na bílou pláž skrze růžové fales (přístřešky na pláži). Byli jsme připraveni a velkému Samoánci, který k nám ihned přispěchal, jsme zaplatili. Nechtěli jsme však zůstávat v davu koupajících se dětí, a tak jsme se posunuli k žlutým fales. A už u nás byla další Samoánec a požadoval zaplacení toho, že si rozložíme ručník, což jsme samozřejmě odmítli. Než jsme systém neviditelných hranic pochopili, balili jsme si své saky paky celkem dvakrát. Náladu jsme si však zkazit nenechali, na pořádnou koupačku už jsme se hooodně těšili. Honza se vrhl se svým novým šnorchlem, jenž si prozíravě pořídil již na Novém Zélandu, do modrého moře a my jsme si s Marťou během opalovačky vyrobily fotokoutek na palmách, které rostou naležato.
Na programu dne bylo ještě jedno koupání, a to v ukrytém jezírku na dně lávové rokle, do kterého přitéká voda proláklinami v kameni z moře. Průzračná voda, malé svítivě modré rybičky, krabíci na stěnách rokle a nekonečný žebřík vedoucí na molo. Obrázek jak vystřižený ze ztraceného ráje. Neváhali jsme, strhli jsme své Lava Lava šátky a už jsme plavali na dně rokle. Během osychání jsme si prošli okolí vytvořené ztvrdlou lávou z dob, kdy se na Samoe činily sopky. Lávová jezírka, stovky krabů nejrůznějších velikostí a voda vystřikující z puklin, když moře narazilo na pevninu – obrázek, který si budeme dlouho pamatovat.
S blížícím se večerem jsme se vydali po silnici okolo ostrova najít Beach Fales k přespání. Zabočili vlevo k moři a po pár minutách na štěrkové cestě dorazili k malé rodinné osadě. 3 malí a hyperaktivní kluci s tlupou psů pobíhali okolo a otec, hlava rodiny, seděl v přístřešku. Než bylo naše ubytování připraveno k nastěhování, mile jsme si povídali o křesťanské víře Samoánců. Jen co taťka zašel za roh, Honza už šplhal na palmu před fale, aby nám opatřil čerstvý kokos! Na večeři kromě nás dorazil mladý australský pár s mimčem a dva surfaři. Podávala se čerstvě ulovená ryba, taro (brambora), smažená cibulka a krémová omáčka. Po večeři jsme zašli na bar k vypracovanému postaršímu surfaři pravděpodobně z Nového Zélandu či Austrálie. Marťa den zakončila kokosem s brčkem, Honza tradičně pivem a já jsem si nechala připravit čerstvý Lemon Grass Tea. Jo, na tohle bychom si rychle zvykli 🙂
