Marťa během našeho putování upozorňovala na existenci skály ve tvaru slona, kterou objevila při studiu Nového Zélandu. Dumali jsme, kde přesně se nachází. Na Jižním ostrově při cestování po Golden Bay jsme měli tušení, že by se slon mohl toulat právě po plážích jejího severního cípu. Zajížďka to však byla veliká a pravděpodobnost úspěchu těžko odhadnutelná. Vzdali jsme se a slona jsme hodlali nalézt na Severním ostrově. Prý jich po Novém Zélandu běhá více…
Od zahalené Mount Taranaki jsme zamířili na sever k 70 kilometrů vzdálené Three Sisters Beach, pláži význačné třemi solitérními skalami. A kdo by řekl, že slon se schovává právě na pláži pojmenované „Tři sestry“? Nicméně byl tam a ne jeden! Ve skalních útvarech při zapojení malé dávky fantazie jsme nalezli celé stádo! Ten nejmajestátnější připomínal dílo nadaného sochaře. A ona jej přitom stvořila „pouze“ voda. Chtěli jsme si sloního krasavce vyfotit zblízka, a ačkoliv jsme prozíravě na místo dorazili v čase odlivu, moře nás k němu nepustilo. Ale snažili jsme se. Vždy když vlnky odtáhly zpět z pláže, cupitali jsme po mokrém písku ve snaze zachytit snímek slona ze správného úhlu a nedej bože z větší blízkosti! Jak naše snahy dopadly, se můžete podívat v galerii fotek níže. Slon se s námi fotit nechtěl, na světlo však vykoukla špička Mount Taranaki, jež se nám zapózovat pro fotografii uvolila.
V pondělí 01. června nás na Den dětí přivítalo sychravé ráno. Nestěžovali jsme si, naplánovaný program na počasí nezávisel. Chystali jsme se konečně seznámit se symbolem Nového Zélandu, s přísně chráněným ptákem Kiwi. Ten patří mezi nelétavé noční ptáky a na jídelníčku ho mají zapsáni psi, fretky, lasičky… a kiwi vejcem nepohrnou posumové. Situace má za následek kiwiho na pokraji vyhynutí. A tak se Novozélanďané snaží. V lesech pokládají pasti na lovce a dobrovolníci z řad traperů je při procházkách přírodou vybírají. Budují se oplocené rezervace, vzdělávají se obyvatelé a všichni se snaží roztomilý druh zachránit. Zda již není pozdě, se uvidí v následujících letech. Smrtelník však kiwiho může spatřit pouze v některém z vybudovaných center. My si na novozélandském slevomatu pořídili levné vstupenky a vyrazili do toho nejproslulejšího domu ptáků kiwi v Otorohanga. Protože je kiwi noční pták, uměle jim v centrech vytvářejí ve dne noc, v noci den. Návštěvu jsme naplánovali na dobu krmení a byli jsme svědky toho, jak si kiwi chrání své teritorium. Neohrožená samice Atu vykopala svými silnými nohami ošetřovatelku z výběhu ven! Pobavující zážitek k nezaplacení. Jinak ale působí pták kiwi roztomile hloupě a neohrabaně. Aniž bychom si to uvědomili, strávili jsme jeho pozorovnám celou hodinu! „Ptačí zoologická“ však ve svých voliérách skrývala další druhy místního ptactva, a tak jsme poctivě všechny navštívili.
Den jsme zakončili v Hamiltonu, ve městě, ze kterého jsme při poslední návštěvě viděli pouze mekáč s internetem. Blouděním jsme se vynořili u Hamilton Gardens, zahrad, jenž průvodce doporučoval k navštívení. My s ním musíme jen souhlasit! Udržované a pestré záhonky se po několika metrech měnily v zahrady celého světa! A tak jsme chvíli pobývali v Japonsku, poté v Indii, Anglii, Itálii, Americe, v bylinkové zahrádce, v „kuchyňské“ zahradě, tropické… a fascinovaně jsme pozorovali rozdíly a rozjímali nad krásnými květinami! V podvečer jsme se vřítili kam jinam než do muzea 🙂 .
