Krabi nás zaujalo, ale cestovatelský duch se ozval a my se rozhodli poznat další kousek Thajska. V nejbližších turistických informacích jsme sdělili, že bychom rádi vyrazili na ostrov Koh Lanta. Měli jsme zjištěné ceny trajektů, a tak nás překvapilo, že po nás chtěli peněz méně… Po hodině čekání nás vyzvedl malý thajský mužíček s odbarvenými vlasy, prsteny a růžovým handsfree v uchu a my se vydali na cestu k přístavu, který měl být vzdálen 4 kilometry. Hodinu jsme ovšem strávili jízdou po Krabi a nakládáním dalších pasažérů, novin, žehlicích prken a kdo ví ještě čeho. Když už bylo auto plné k prasknutí, vydal se s námi malý mužíček směrem do vnitrozemí – místo k moři… Po několika kilometrech jsme pochopili, že se nejedná o objížďku, ale že k ostrovu jedeme autem! Díky mnoha uzavírkám a čekáním na přívozy se cesta na Koh Lantu protáhla ze 2 hodin na 4… Malý mužíček nás vysadil u opuštěné silnice, kde „shodou náhod“ čekal tuk-tukář, který nás za přepálenou cenu doveze klidně až na světa kraj. Co jsme měli ve třiceti stupňovém pařáku s mnoha kily na zádech mimo civilizaci dělat? Aspoň jsme ozkoušeli, co takový předělaný skútr na tuk tuk uveze… Po ubytování jsme opět vyrazili zakusit místní dobroty. Posezení na pláži při západu slunce, obraz vytržený jak z přeslazeného romantického filmu, jsme s ochotou přijali…
