Čechy se v posledních dnech halí do podzimních barev a slunce střídá mlhu a chlad. My ve středu 28.10. oslavili roční výročí od vzletu za dobrodružstvím, po němž se stesk v posledních dnech ozývá stále častěji. Není vhodnější příležitosti než právě nyní vrátit se v myšlenkách v čase zpět a zavzpomínat na tropické vlhko, které nás provázelo putováním po Tchajwanu.
Naposledy jsme se zde, na blogu, ocitli na východním pobřeží čínského ostrova, v městečku Hualien. Důvodem výběru tohoto místa byl snadný přístup k národnímu parku Taroko, jenž jsme vyhodnotili jako destinaci hodnou navštívení. Díky systémů autobusů „Hop on, hop off“, kdy si zakoupíte celodenní jízdenku, a vystupujete-nastupujete dle nálady, jsme naskočili na první autobus mířící do hor. První kroky vedly jako již tradičně do informačního centra. V rychlosti jsme zmapovali turistické možnosti oblasti a vyrazili jsme hledat slavný buddhistický chrám ukrytý v zalesněném svahu. Ten, který na nás jako první vyskočil na Google! Krátce jsme se s davem vydali vytesanou cestou ve skále údolím Shakadang. Když jsme ale pochopili, že kromě červeného mostu nás na cestě nic zásadního nečeká, utíkali jsme zpět. Oblast národního parku je poseta buddhistickými kláštery, některé z nich jsme osobně obdivovali. Putovali jsme lesními cestičkami, nahoru, dolů, zdolali jsme lanový most a na konci cesty konečně nalezli Changchun Shrine. Posvátným místem protýká vodopád a kontrast oranžové střechy s okolní zelení vytváří fotogenickou podívanou. Moooc hezké, už nám ale hlasitě kručelo v břiše. Zde, podobně jako na Zélandu, jsme postrádali všudypřítomné české stánky a hospůdky se základní nabídkou rychlých pokrmů do žaludku. A tak jsme se vrátili do civilizace, do městečka Tiaxiang nacházejícího se v srdci národního parku, abychom vyzkoušeli další místní speciality. Honza s Marťou si pochutnávali na nudličkách s hovězím masem, já jsem – ve snaze najít bezmasý produkt – skončila s talířem plným kapradin. Ano, i to se jí. Zbylý čas jsme vyplnili toulkami po okolních stavbách a pozorováním opic. Podobně jako v Thajsku zde žijí v harmonii s místními mnichy.
Čas na tchajwanském venkově se nachýlil ke konci a my opět zamířili do hlavního městě na setkání s našimi kamarády Magdielem a Kahyee, kteří si pro nás připravili výlet na rozloučenou…
