Oblast pod Mount Cookem jsme nehodlali jen tak opustit, a proto jsme za ranního rozbřesku jali vystoupat z vesnice Mount Cook Village (760 m) k Müller Hut (1800 m). Více než polovinu stoupání zajistily nekonečné schody a my vyvíjeli teorii o tom, že když Matuška zpívá, jak postaví schody do nebe, tak opěvovanou slečnu asi tolik nemiluje, protože schody do nebe jsou pěkné peklo! 🙂
Díky brzkému vstávání jsme měli trek téměř pro sebe, počasí jako malované pro vysokohorskou turistiku… až na ty schody idyla! U horské chaty nás přivítali zde proslulí papoušci Kea, tvorové dosahující svou inteligencí úrovně tříletého dítěte a pro mnoho lidí horští nepřátelé – papoušci pracují v gangu s cílem oloupit turisty o pracně připravené svačinky sbalené na cestu – dle vyprávění probíhá krádež následovně: jeden papoušek pózuje pro fotky-chtivé turisty, zbylí ptáci se přikradou zezadu a jsou schopni ukořistit batoh a následně jej svými zobáky násilně otevřít. Dva Kea papoušci na Müller hutu si naštěstí vystačili sami se sebou a vesele dováděli na sněhu, aniž by je zajímaly naše tortilly s kečupem, rajčetem a salátem (nákup čerstvých potravin jsme tentokrát trochu podcenili).
Výhled byl okouzlující a opustit vysoké hory se nám nechtělo, a tak jsme si ještě vyšplhali na blízký kopeček a absolvovali jsme nezbytnou koulovačku na sněhu. Cesta zpět bolela, především kolena trpěla pod náporem prudkého klesání, ale i díky přátelskému povídání s milými Čechy (zdravíme Dana a Páju), rychle utekla.
Původně jsme měli v úmyslu přespat v blízkosti Mount Cooku další noc, nakonec jsme se ale nechali zlákat možností spatřit večer malé tučňáky modré vracející se z dlouhého dne na moři, a pustili jsme na 250 km dlouhou cestu do městečka Oamaru, ale o tom vám povyprávíme až v příštím příspěvku 😉 .
Stále se opakuji, ale jsou to nádherné fotky a scenérie. Ať se vám pořád daří:-)