Ačkoliv pracujeme na čerstvém vzduchu a dalo by se říci, že díky fyzické námaze se držíme v kondici, rozhodli jsme si své síly otestovat při výšlapu na nejvyšší vrchol pohoří Kaimai, kopců, jež se staly naším útočištěm pro mnoho výletů. I přestože se výchozí bod na Mount Te Aroha nacházel od Katikati relativně daleko a počasí se netvářilo vlídně, vydali jsme se po vydatné snídani na několikahodinový výšlap. 954 metrů nad mořem nedosahuje ani výšky Ještědu, zde je ale nutné si uvědomit, že my při našich výletech stoupáme téměř od hladiny moře, a tak oněch téměř 1000 výškových metrů není zanedbatelných. Stoupali jsme svižně a rychle, ale kolena si při výšlapu i sestupu vytrpěla své – ačkoliv je cesta na vrchol dobře značená a dokonce místy upravená, museli jsme občas lézt po půl metrových schodech tvořených z kamenů a kořenů. Výhled, který místy zakrývala rychle se pohybující mlha, ale za onu námahu stál. Sestup dolů jsme si zpestřili suťovou klouzačkou. Opravdu tomu nerozumíme, ale zabloudili jsme! 🙂 Snažili jsme se buší brodit do posledních chvíle… palmy, listnaté stromy a kapradiny však byly nepropustné. Protože jsme neuměli identifikovat místo, ze kterého jsme sešli do husté trávy, jež řeže do krve i při opatrné a pomalé chůzi, nezbývalo než se vydat nejjednodušší cestou – kolmo dolů. A tak jsme se klouzali skrze svah, ze kterého se v minulých letech pravděpodobně těžilo kamení. Zaprášení a odření jsme se ovšem nečekaně brzy dostali na vytouženou cestu. Výšlap na Mount Te Aroha si budeme pamatovat ještě dlouho 🙂