Lezeme na Mount Manganui

Během dvou dnů v Rotorue jsme si užili komfort, jež nabízel hostel v centru města. Neupustili jsme od spaní v autě, dál si užíváme nízkonákladového života a spíme venku, využili jsme však všech možností standardního ubytování – od pračky, přes sprchy, až po kuchyňku a po delší době jsme se tedy nadlábli plnohodnotný jídlem (rozuměj nepřipraveném v ešusu na vařiči). Vyzkoušeli jsme místní bramboru zvanou kumara, chuťově srovnatelnou se sladkými brambory či dýní. Uspěla a stala se součástí našeho jídelníčku.

Z Rotoruy jsme se pomalu začali vracet k našemu budoucímu stanovišti v Katikati, kde Hugh vlastní sad. Po cestě jsme zdolali Mount Maunganui, vyhaslou sopku v Tauranze. Počasí nám bylo nakloněno a klikatící cesta ubíhala rychle. Vrchol sopky nám dopřál klid a my si užívali odpočinku s výhledem na město, pláž, oceán a surfaře, kteří zdolávali divoké vlny.

Věděli jsme proč jsme zvolili odpočinkový a klidný den – během odpoledne nás kontaktoval Hugh, zda bychom mohli začít od následujícího dne pracovat… Samozřejmě, už jsme se těšili. Rozloučili jsme se tedy na chvíli s cestovatelským životem a vydali se na cestu do práce…