První dva týdny na Novém Zélandu utekly bleskovou rychlostí. Nakoukli jsme do Aucklandu, projeli Northland, severní část severního ostrova, dočkali jsme se identifikačních čísel, vyzkoušeli wwoofing, poznali první Novozélanďany… a nastal čas, abychom změnili styl naší cesty a posunuli se dál…
Pravděpodobně byste řekli, že měsíc prázdnin plný objevování a cestování musí být sen. S tím souhlasíme, je, ale divili byste se, jak rychle se se tělo i mysl nasytí novými zážitky a vy si pak přestanete dostatečně vážit krásy, kterou máte možnost vidět a prožívat. Chtěli jsme na chvíli zastavit, nadechnout se, vstřebat uplynulé dny, spát více dní na jednom místě a především začít pracovat, když už máme ta pracovní víza… A tak jsme vytočili první čísla a pustili se do hledání práce. Neočekávali jsme, že uspějeme snadno, proto nás více než mile překvapilo, když při třetím pokusu zvedl telefon Hugh a oznámil nám, že zrovna hledá nové posily, a ať se stavíme za hodinku u něj v sadu…
Ano, rozhodli jsme se hledat zaměstnání v zemědělství s cílem vyzkoušet si práci na čerstvém vzduchu, pochopit, odkud se bere ovoce, jež denně konzumujeme, mít dostatek pohybu… a abychom byli upřímní, práce v sadu je zřejmě nejjednodušší variantou, jak si na Novém Zélandu najít placené zaměstnání… Až máme pocit, že celý systém pěstování ovoce zde je přímo závislý na přítomnosti backpackerů, tedy batůžkářů, kteří si během svých cest přivydělávají – tedy nás 🙂
Na místo setkání jsme dorazili v předstihu, zrzavý a pozitivně naladěný Hugh ovšem ihned přifrčel ve svém bílém žihadle, jímž se pohybuje v sadu, a nadšený z toho, že umíme anglicky, se pustil do přednášky o vzniku kiwi s důrazem na analogii vzniku plodů a vztahu mezi mužem a ženou. Své vyprávění doplňoval názornými ukázkami a fascinovaně nás nutil čichat ke květům a pozorovat poletující včeličky.
Práce prý vypukne až za tři až čtyři dny… hm, chtěli jsme pracovat co nejdříve… Nicméně po rozhovoru se dvěma mladými Němci, kteří pro Hugha už několik týdnů pracují, a na základě prvních dojmů jsme se rozhodli práci přijmout… Ale co budeme dělat následující volné dny? Pojedeme na další dovolenou, haha! 🙂
PS: Notebook s námi opět začal komunikovat, ale ne dobrovolně! Tímto děkujeme Patrikovi, kterého jsme přepadli v Aucklandu na cestě na jih, a který díky svým IT znalostem postavil notebook opět na nohy 🙂