Jablečná show pokračuje… a naše kvalifikace roste

Po dobrodružném treku jsme se nečekaně opět ocitli v sadu… Práce u Sally a Jose sice skončila 21. ledna a náš plán obsahoval pomalý přesun na jižní ostrov. Jos si nás však vzal poslední pracovní den tajně stranou, schoval se mezi jablečné stromy a tiše nám nabídl, zda bychom s ním a Sally nechtěli ještě pár dní zůstat. Jak jsem upozorňovala minule, oba si zamilovali Čechy a abychom byli upřímní, porovnáme-li náš pracovní výkon s úsilím čtyřčlenné chásky z Anglie, musíme se pochválit (ne, nestouplo nám sebevědomí, jen jsme měli chuť mladé Brity občas kopnout do zadku… nejčastěji, když hráli s jablky vybiku, či se snažili naučit během dopoledne žonglovat)… Josova nabídka nás dojala, a ačkoliv jsme měli připravený dárek na rozloučenou (naše poznávací znamení), hned odpoledne jsme jim z auta esemeskovali, že se po Tongariru moc rádi vrátíme! A tak jsme v pondělí ráno v 8 hodin stáli nastoupení v sadu a čekali na pokyny. Během týdne jsme dokončili protrhávku jablek, navázali mladé stromky na provázky, aby se ve větru nezlomily, a nyní se plazíme již dva dny po zemi a instalujeme zavlažovací zařízení! Naše kvalifikace prudce roste 🙂 . Rádi bychom dodali, že našimi kolegy jsou dva vězňové a parta černoušků z Vanuatu 😀 . Vězně jsme poodhalili brzy, kolem kotníku nosí elektronický náramek. Chtěli jsme se ovšem vyhnout stereotypům a znejišťující bylo, když nám Andy, pětačtyřicetiletý Maor, vyprávěl o chovu koní a stádu 1800 ovcí, které vlastní… To s bydlením ve vězení nekorespondovalo… Sally však vše uvedla na pravou míru, když „kluci“ v sobotu odešli z práce dříve. Ve 13 hodin se prý totiž museli hlásit ve věznici! Nu, jsme takový dream team! 😀 Nyní trávíme pracovní čas spekulováním, jakých zločinů se naši kolegové asi dopustili…
Se Sally, Josem a vězni zůstaneme do 05. února a pak už nás naše věrné Zelie, jemuž jsme za výplatu věnovali novou spojku, setrvák a dokonce i převodovku, poveze až na jih!