Do kalendáře jsme si přibližně vyznačili seznam míst, která bychom během naší druhé dovolené na Novém Zélandu rádi objevili. Především jsme si ale museli několik „atrakcí“ a noclehů zarezervovat – začíná zde totiž turistická sezóna a kempy praskají ve švech.
První dny jsme strávili na poloostrově Coromandel, jež je nezbytnou zastávkou při poznávání Nového Zélandu. Průvodce tvrdí, že mnozí turisté na něj míří, aniž by věděli proč. S podobným pocitem jsme se setkali první den na Hot Water Beach. Naštěstí o zbylých částech Coromandelu bychom mohli pět ódy, jak se nám líbily.
Hot Water Beach, místo, pod nímž pulzují horké prameny, a kde si prý můžete vyhloubit díru do písku na pláži a užívat si v teplém bazénku příjemný výhled na moře. Zní to idylicky, že? Realita je však odlišná. Místo překypuje turisty, bazénky jsou již vyhloubeny a prostoru pro další budovatelskou činnost není mnoho, vlastně není žádný, nechcete-li si vykopat díru pouze na normální pláži bez horkých pramenů. Téměř se perete o místo v již vyhloubené lázni, a když se do ní náhodou dostanete, vytrysknou vám slzy z očí. Teplota horkého pramene je pro smrtelníka neúnosná – vařící voda se musí míchat s mořskou studenou vodou. Než na tento systém však přijdete, pomalu skončí hlavní doba odlivu, nově příchozí vlny pohřbí vykopané dočasné lázně a vy odcházíte se spálenými chodidly zpět k parkovišti vrátit lopatku, kterou jste si na začátku neprozíravě půjčili. Hodinku či dvě jsme však na Hot Water Beach strávili a užasle pozorovali masu lidí snažících se užít si přírodní atrakci (takový počet nepotkáte snad ani na Staroměstském náměstí během silvestrovské noci 🙂 ) .
Naštěstí se nedaleko nachází Cathedral Cove, skalní oblouk, skrze nějž se dá při odlivu projít. Pomalu zapadalo slunce a my se kochali tvary skal, jež moře omlelo. Přespali jsme u Otama Beach, krásné bílé pláže stvořené pro koupání a dopolední relax. Odpoledne nás čekal příjemný výstup na Castle Rock. K začátku trasy vedla těžko přístupná cesta, i proto jsme byli na treku sami. Tuto skutečnost jsme však neocenili, když se nám stala malá kuriózní nehoda, o které vás budeme informovat příště! 🙂
Minuli jsme městečka poloostrova a poslední den zasvětili výletu k Pinnecles. Mělo se jednat o časově náročnou túru s (na Nový Zéland) relativně vysokým převýšením. Naštěstí jsme po dvou měsících zkušeností s místními treky zjistili, že čas, který informační tabulce udávají, je nadhodnocený a při našem tempu treky chodíme průměrně za 2/3 uvedeného času. Pinnecles, zajímavě tvarovaná skála, nám po výstupu nabídla příjemné rozptýlení, Coromandel byl zdolán a my se mohli vypravit směrem k dalším dobrodružstvím!
