Musíme se přiznat. Tvrzení, že jsme vyčerpali všechny volnočasové aktivity v blízkém okolí Katikati, bylo předčasné! Hugh nás kvůli (organickému!) sprejování stromků pustil v sobotu po poledni domů. Ačkoliv počasí nebylo tak přívětivé jako v předchozích dnech, odbočili jsme na křižovatce vpravo, místo obvyklého směru vlevo, a vydali se to nedalekého městečka Waihi prozkoumat místní historii těžby zlata. Jaké to bylo překvapení, když jsme se vyšplhali do mírného kopečku nad městem a zůstali jsme stát na okraji obrovské, do žluta zabarvené jámy, v níž stále těžba probíhá! Především Honza byl uchvácen obrovskými nákladními auty, která z dolu vyvážela kamení a suť, případně v kamenech ukryté zlato. My jsme s Marťou především ocenily zajímavý ráz krajiny a důmyslně ukryté těžební místo. Všechny nás ovšem zaujaly informační tabule o těžbě a zlaté horečce a zachovalé historické artefakty ze začátku 19. století. Prohlídkou Waihi však naše zlatá mise nekončila. Posunuli jsme se dále do centra minulého těžebního dění, do rokle v oblasti Karangahake. Zde jsme prošli jeden kilometr dlouhým opuštěným tunelem, jenž sloužil k přepravě vytěženého materiálu. Místo, které slouží jako výchozí bod k mnoha pěším výletům, je dnes turisticky oblíbené, pravděpodobně právě díky tunelům ve skalách. A my jsme nakonec byli velice rádi, že nás Hugh pustil z práce dříve…
