Náš první pracovní den začal až ve 13 hodin, a to konkrétně trainingem, tedy „školením“, na kterém jsme se potkali s již známými Němci a párem z francouzského Lyonu. Nemyslete si, i na práci v kiwi sadu musíte být řádně vycvičeni. Hugh z korby auta vykouzlil tabuli a názorně nám vysvětloval (nám již podruhé) a maloval vznik kiwi. Seznámil nás s prací pro nadcházející týden a poté jsme se již do 17 hodin lopotili s prostřihávkou mužských kiwi stromů!
Jednoduše provádíme kastraci kiwi mužů a věřte, že s Marťou se při této práci vyřádíme dosyta! 😀
Náplň práce nás zaujala a Hugha máme rádi, takže nic nebránilo tomu, abychom se do práce ponořili naplno! Tedy nic kromě počasí, které hned druhý pracovní den vyhlásilo stávku, a my zůstali doma…
A kde je tedy to naše nové „doma“? V hostelu pro backpackery – baťůžkáře v malém a doslova malebném městečku Katikati, které se z turistického hlediska může pyšnit právě pouze nástěnnými malbami na jednotlivých domech. Panuje zde ale klid, přátelskost a příjemná atmosféra. Městečko má jednu hlavní ulici s promenádou, po které se procházejí místní, a pokud zde potkáte cizince, pravděpodobně bude bydlet v našem hostelu.
Protože máme v autě vyrobenou pohodlnou postel, rozhodli jsme se pokračovat v nízkonákladovém stylu života a přespávat v autě. Platíme tedy relativně malý peníz za týdenní ubytování a zároveň máme k dispozici celé zařízení hostelu. Rychle jsme se zabydleli… Hned druhý večer se konala slavnostní večeře, kterou pořádal Ital, kuchař, který v Katikati zakotvil již před rokem. Podávala se kuřecí stehýnka, bagetky, avokádová pomazánka, smetanové těstoviny a perník máčený v čokoládě, před kterým jsme byli varováni… tedy před konzumací většího množství… marihuaně se zde totiž daří více než dobře :-). Nicméně večeře se strhla v příjemnou párty, při které jsme se seznámili s osazenstvem hostelu.
Dalo by se předpokládat, že hostel je multikulturním doupětem, nejčastěji zde však potkáte pouze Evropany – mladé Němce těsně po maturitě užívající si volný rok před tím, než nastoupí na univerzitu, Francouze, Italy, máme zde jednoho Dána, který Nový Zéland objíždí na kole, a nepřehlédnutelného Inda, jenž svou přítomností porušuje předchozí tvrzení o evropské skupině. Jeho auto má již dávno propadlou technickou kontrolu a nikdo zde nevěří, že by se ještě někdy rozjelo. Zřejmě ani nebude muset – milý Ind už zde žije několik let.
Kultura, ve které jste vyrostli, se nezapře, a tak jsme si nejvíce padli do oka s kluky z ČR, se kterými si kromě filmů vyměňujeme zážitky, tipy a zkušenosti.