Během pobytu u Lynn Maree a Douga jsme nezaháleli a začali jsme intenzivně pracovat na našem novém pojízdném obydlí. S kreditní kartou v ruce jsme vtrhli do obchodu pro kutily, nakoupili základní nářadí a materiál a s chutí se pustili do výroby postele. Tedy, Honza se pustil… ale my jsme mu při výrobě pilně asistovaly (minimálně pohledem)! Když byla postel nahrubo hotová, naskytla se ihned příležitost se v ní zkušebně vyspat. K našim domácím dorazila další návštěva a u krbu začínalo být poněkud těsno. A tak jsme ke spánku ulehli venku na konci ulice… No co, jednou to stejně přijít muselo 😉 .
Co se týče kondice našeho Zelie, nebyli jsme si, abychom pravdu řekli, úplně jisti… Přece jen má najeto přes 300 tisíc kilometrů a co jsme zatím slyšeli, pro Novozélanďany není péče o auto prioritou číslo jedna… Doug nám doporučil automechaniky v okolí Titirangi. Parta sympatických chlápků z Kyrgyzstánu se nám mrkla na motor a poslala nás na hodinu na procházku s tím, že vymění těsnění na motoru. Cena nás pálila, ale když jsme na vlastní oči viděli upatlaný motor od oleje, rádi jsme jim naše auto v dílně nechali…
Takže za sebou máme servis, v autě namontovanou postel a co dál? V novozélandském second handu jsme za pár dolarů nakoupili veškeré vybavení, od vidliček přes hrnce po židličky na venkovní sezení. Od Lynn Maree a Douga jsme si půjčili na neurčito matraci, jejíž velikost se zdá býti vyrobená přesně pro naše Zelie. Z volně dostupných krabic v obchodech jsme vytvořili přihrádky a za slunného dopoledne během našeho pobytu na severním cípu Nového Zélandu Honza vyrobil stoleček a dokonce i zamykací přihrádky!
No, už jen ten záchod nám v autě chybí… 🙂
