Bangkok nás přivítal v pozdním odpoledni, než jsme se ovšem vymotali z dopravních zácp až k hotelu, byl večer a tma. I přesto jsme se vypravili na průzkumnou misi okolí, mimo jiné skrze odlehlé uličky (Honzova specialita).
Během našeho pobytu, který trval necelé dva dny (déle bychom ani nedoporučovali), jsme vystřídali všechny možné dopravní prostředky – jeli jsme taxíkem, lodí, tuk tukem a metrem. Nejsilnější zážitek jsme si odnesli samozřejmě z tuk tuku, a to nejen díky stylu jízdy řidičů a úsměvné podobě vozítka, ale především díky trikům, které na nás místní zkoušeli. Řidiči tuk tuků mimo hlavní centrum Bangkoku byli, řekněme, nápomocní – dovezli nás bez reptání na dohodnuté místo. V centru se nás již však zmocnil tuktukář, díky němuž jsme poznali kus pravé tváře Bangkoku. S psíma očima nás přesvědčoval, že nás zaveze na několik turisticky zajímavých míst, stavíme-li se s ním v pár obchodech, které mu za turisty platí poskytováním benzínu. Svolili jsme, i protože jsme chtěli poznat onu realitu, kterou popisují průvodci. A tak jsme se rázem ocitli v krejčovském salónu, prohlídli jsme si pár látek a zmizeli. Náš tuktukář se však málem rozplakal – v obchodě jsme nebyli dostatečně dlouho a on svou provizi prý nedostane. Museli jsme tedy do dalšího salónu. Předem jsme se dohodli, že v něm strávíme rovných pět minut. Hráli jsme si na německé turisty, jež by si rádi nechali ušít nové šaty. Hlavní krejčí naši hru ovšem prokoukl, když se nás zeptal, jakým jazykem to mluvíme (německy naše čeština zřejmě nezněla)… Nicméně svých 5 minut jsme si odkroutili a spokojený tuktukář nás dovezl na smluvené místo.
Aby to nevypadalo, že jsme v Bangkoku poznávali pouze kulturu veřejné dopravy, musíme se pochlubit, že se nám podařilo navštívit několik turisticky zajímavých míst… Zahalili jsme si ramena a kotníky, jak praví místní pravidla, a vydali jsme se do chrámového komplexu Wat Pho, ve kterém se nachází 46 metrů dlouhá socha ležícího Buddhy. Do Královského paláce jsme bohužel (možná bohudík – vzhledem k počtu turistů) vpuštěni nebyli – ramena zahalená šátkem nestačila. Za to nás ale „náš“ tuktukář vzal k další obrovské soše Buddhy, tentokrát stojícího, a ke Golden Mountain, buddhistickému klášteru tyčícímu se na kopci s krásným výhledem na Bangkok. Ani nás netrápilo, že jsme zmokli na kost. Procházkou jsme se dostali do China Town, čínské čtvrti, jedné velké tržnice, kde dle průvodců seženete cokoliv. S tímto názorem souhlasíme. Ocitli jsme se v nekonečné říši zastřešených stánků protkaných na sobě kolmými uličkami úzkými přibližně metr. Omylem jsme se ocitli i v ráji batůžkářů, pověstné čtvrti Khao San, kde na nás dýchla evropská kultura umocněná přítomností fast foodů, které jsme nikde jinde v Thajsku nepotkali. I když možná jsme je jen kvůli úžasné nabídce místních jídel úmyslně přehlíželi. Na ulici jsme si mohli nechat za drobný peníz zřídit novou občanku, studentský průkaz či diplom z univerzity… Možná příště :-). Druhý den jsme těsně před odletem zavítali do místního Central parku obklopeného mrakodrapy – Chatuchak parku – a oddali se místnímu nedělnímu trhu, kde jsme nechali za ovocné shaky, kloboučky, taštičky poslední thajské bathy.
Za čas strávený v Bangkoku jsme rádi, příště už bychom jej ale asi využili pouze jako přestupní stanici či místo vhodné k nákupům thajských specialit. Zastávce v Thajsku na cestě domů se však nebráníme, zpětně si uvědomujeme, jak nás tato země pozitivně zasáhla!
