Zpět v hlavním městě Taipei se psychicky připravujeme na poslední okamžiky osmi měsíčního cestovatelského dobrodružství, když se ještě naposledy potkáme s našimi malajskými přáteli. Kahyee s Magidielem nás mají v plánu vzít ještě na jeden výlet. Času není nazbyt, a proto vyrážíme taxíkem, míjíme předměstí Tapei a frčíme neznámo kam. Stále výš a výš stoupáme klikatící se úzkou silnicí do horského městečka Jiufen. Netušíme, co si od tohoto výletu slibovat, ale necháváme se vést Kahyee a Magdielem, kteří nás strčí do jedné z úzkých uliček, z nichž se už po zbytek dne nevymaníme. Protože se městečko nachází v kopci, celý areál je rozčleněn do několika teras. Nekonečná spleť cestiček mezi vysokými domky je lemována stánky, jež se prohýbají pod tíhou nabízených dobrot. Opět jsme se ocitli na oblíbeném trhu a než bys řekl „Tchajwan“, cpeme se zmrzlinou s nastrouhaným tureckým medem v tortille, sušenými rybičkami, Honza testuje grilovanou chobotničku s hořčicovou omáčkou, v mezičase srkáme pravý tchajwanský ledový čaj a ochutnáváme místní víno. Pomalu se stmívá a horské městečko ozáří světlo lampionů. Unaveni se prodíráme mezi houfy Číňanů, bez kterých by však atmosféra postrádala ono kulturní kouzlo. Zapadáme do obchůdku s kostýmy, kde Kahyee trvá na tom, že si vyzkoušíme tradiční čínské šaty. Proč ne? Vzhledem k tropickému vlhku jsme zpoceni na kost, a tak nás nechutná představa cpát se do dalších šatů nechává (vnitřně) chladnými. Honza se raději nenápadně vytratí. Po fotografickém kolečku se společně rozplýváme nad západem slunce, jež se snáší na hornatý povrch. Kahyee se krátce pomodlí v barevném buddhistickém klášteře. Nastal čas vrátit se do reality. Naskočíme na autobus mířící z hor a upalujeme zpět do centra Taipei. Musíme se pořádně vyspat, zítra nám letí letadlo domů!