Po dvou dnech v hlavním městě Tchaj-wanu jsme se z nárazu na novou kulturu oklepali a za rozbřesku třetího dne jsme po ránu přešlapovali na autobusovém nádraží s cílem opustit hranice metropole. Rozhodli jsme se vydat do národního parku Yehliu…
Jak jsme jej bez průvodce objevili? Marťa kdysi dávno, ještě v Čechách, do vyhledávače Google zadala „Tchaj-wan“ a vyskočila na ni fotografie zajímavých písečných kamenů. Nyní jsme si na tento přírodní úkaz vzpomněli, a hle, zjistili jsme, že se nachází pouze hodinu jízdy od Taipei! Nasnídali jsme se na ulici (jak jinak) a v 7 ráno už jsme okupovali sedadla autobusu směřujícího do národního parku. Překvapivě bylo velice snadné si jízdenky zakoupit, neb část informací na nádraží dostala k potěšení turistů anglický překlad! Vystoupit na správném místě již tak legrační nebylo. Ale Honza řidiči jasně rozuměl „Yehliu“, a tak jsme všichni bez rozmýšlení vyskočili ven a ocitli se na ulici sžírané ranním vedrem. Chvíli jsme přešlapovali na místě, nervózně se rozhlíželi dokola a snažili jsme se neúspěšně ptát místních, kde je ten geopark. Nad Honzovou hlavou se pomalu stahovala mračna a hrozilo, že bude prohlášen viníkem tohoto mylného výstupu. Skupinka mladých Tchajwanek nás však vysvobodila, když ukázala na nedalekou ceduli navigující ke slavným útvarům způsobeným erozí.
I vydali jsme se po silnici k ohraničenému 1,7 kilometrů dlouhému výběžku, kde se přírodní úkazy vyskytují. Že se nacházíme na správném místě, jsme poznali rychle díky zástupům asijských turistů, převážně ze sousední Číny. Rozevřeli jsme deštníky vypůjčené z hotelu jako ochranu proti slunci, abychom se neroztekli, a statečně jsme se vydali na prohlídku. K našemu zklamání byly kameny či skalní útvary, říkejme tomu, jak chceme, ohraničeny pečlivě okopávanými záhonky. Na fotkách ale vypadaly jinak 🙁 . Během okamžiku jsme si však uvědomili, že to pouze Tchajwanci vymodelovali repliky originálů, které se nacházej o pár set metrů dále… oh, jak tchajwanské 🙂 .
Tvary usazených hornin již odpovídaly tomu, co nám napověděl kamarád Google. Běhali jsme mezi žlutými kamennými houbami a obdivovali přírodu za práci, kterou zde odvedla! Frontu na foto s nejznámějším kamenem ve tvaru hlavy královny (jaké nevíme), nazvaným právě Queen’s head, jsme stát odmítli. Zrovna jsme se podivovali, že mezi milionem asijských turistů vynikáme výškou a barvou kůže pouze my, když tu jsme mezi balvany zahlédli bílá těla… a hádejte, jakým jazykem mluvili? Jasně, že to byli Češi! Přijeli na návštěvu za synem, který na Tchaj-wanu studuje. Kromě tisíců asijských turistů ten den přírodní úkazy geoparku Yehliu spatřilo i 6 Čechů! 🙂 Výlet jsme ohodnotili jako zdařilý a svůj úspěch jsme zamířili zajíst na noční trh!
