Ragby
Během naší dlouhé dovolené jsme si vyměnili několik emailů s blízkým kamarádem Pepou. Jeho první otázka zněla „Jste na Novém Zélandu, byli jste už na ragby?“. A jejda! O All Blacks jsme samozřejmě nějaké povědomí měli (asi to, že existují), ale tím naše záliba ve sledování obdobných sportů také skonala. Pepova otázka nám ale pár měsíců vrtala hlavou… Shodli jsme se, že bychom možná onomu sportu šanci dát měli, když už jsme tady, na kontinentě, kde se rodí nejúspěšnější hráči, jež soupeře zdolávají vyplazováním jazyků a bojovým tancem haka. All Blacks zrovna odjeli na sezónu do Evropy (jaký to paradox)… Hledání zápasu jiných týmu vypadalo následovně: „rugby match auckland june 2015“ zadali jsme do vyhledávače Google. Kupodivu pár minut zabralo sladit náš časový harmonogram s utkáními, ale podařilo. 13. června jsme měli rezervována sedadla přímo u brány (pokud se tomu brána v ragby říká 😉 ). Na zápas jsme vyrazili s vlastními očekáváními, spojovala nás ale touha vidět slavný tanec haka… Ten se neuskutečnil ani na začátku zápasu, ani v mezičase, a když novozélandští Warriors v posledních dvou minutách ztratili vedení, došlo nám, že tancovat budeme maximálně my mezi kapkami deště… Později nám docvaklo a přátelé na telefonu napověděli, že předzápasové haka tančí pouze národní tým, tedy All Blacks… I přesto jsme si zápas mezi Warriors a Sydney Roosters spolu s několika tisíci fanoušky užili naplno! Snažili jsme se odvodit pravidla, o kterých jsme neměli ani tucha, se zájmem jsme pozorovali zápal novozélandských ragby nadšenců a obdivovali jsme svalnaté hráče, kteří často kromě typicky šišatého míče nesli na ramenou až tři soupeře!
Takže Pepo, díky za tip!
Sky Tower & City Center
U Číňánků jsme si naordinovali odpočinek, během něhož jsme díky nejrychlejšímu internetu za poslední půl rok vyřizovali resty. I přesto jsme měli stále dostatek času vyrazit do centra Aucklandu a konečně jej podrobit detailnějšímu zkoumání. Hledáčku našich fotoaparátů bezkonkurenčně dominovala nejvyšší stavba Nového Zélandu Sky Tower. A tak jsme si ji vyblýskli při zataženém počasí, ozářenou sluncem, i za tmy… 🙂 . Nejsilnější zážitek dne nám však nachystal přístav. Bloudili jsme okolo ve snaze najít rybí market, když jsme se na několik minut museli zastavit před mostem otevřeným kvůli vplouvání lodí navrátivších se z moře. Během těchto chvil slunce spadlo na úroveň, z níž osvětlilo město, mimo jiné Sky Tower, teplou žluto-oranžovou barvou. Tento barvený moment trval krátce, o to silněji ale změnil náš pohled na největší novozélandské město, které se najednou jevilo přátelštěji.
One Tree Hill
V okolí Aucklandu jsme již vyšplhali na Mount Eden, pustili jsme se ale i do další výpravy na One Tree Hill, jemuž dominuje dvaceti metrový žulový obelisk. Stanovili jsme si směr pochodu a pomalým tempem jsme se sunuli k zvrásněnému kopci. Schylovalo se k dešti a v nikom z nás se neprobudil vůdčí duch, jenž by výpravu dostal do tempa. I motali jsme se kdesi v parku ztraceni, když u kraje silnice přibrzdil postarší Ind – kam prý máme namířeno. Jel zrovna vyzvednout děti ze školy směrem ke kopci pojmenovanému po stromu, který na něm již nestojí… A tak jsme naskočili do auta a k One Tree Hill jsme se nechali posunout. S cílem před očima se nám již šlapalo lehčeji. Kontrastující pohled na pasoucí se stádo ovcí a rozlehlé město na pozadí se rozhodně zařadil na pomyslný zážitek dne. Bez pomoci pana Inda bychom se ale pravděpodobně stále plácali v parku… 😉
MOTAT – Museum of Transport and Technology
Poslední výlet naordinoval Honza. Pešky (stejně jako ve všech předcházejících dnech) jsme se vydali do muzea dopravy a techniky. I přes déšť a moje návrhy vyměnit techniku za Jurský svět ve 3D vydání jsme se do muzea dokodrcali. Nebudeme si nic nalhávat, ani po 8 měsících s Honzou pod jednou střechou jsme se s Marťou nenechaly zviklat a nestaly jsme se zapálenými fanynkami techniky… I přesto jsme v muzeu v určitých částech zalíbení nalezly. Především v historické tramvaji zajišťující přepravu mezi jednotlivými budovami muzea a pak také v simulátoru zemětřesení, který jsme navštívily nejednou! 🙂 Šanci jsme ale daly i hangáru s letadly a dalším těm technickým věcem (pohled děvčete… 😉 ). Honzu pravděpodobně nejvíce učarovala Škoda Trekka vyráběná na Novém Zélandu od 60. let, viz foto níže.
Návštěvou muzea se novozélandské dveře pomalu zaklaply a na řadu přišly přízemní záležitosti typu: „Jak narvu 8 měsíců života do krosny?“, „Co budeme dělat týden na Taiwanu?“, „Jak přežít 13 hodin v letadle a nezbláznit se?“ apod. O těch ale v dalším vyprávění 😉 .