Volný čas strávený u Reginy jsme samozřejmě naplno využili. Po brzké snídani jsme vyrazili na obhlídku lávových polí a především vesnice zničené právě aktivní činností sopky na začátku 20. století. Jak už to tak na Samoi bývá, túru jsme museli absolvovat s místní průvodkyní, která nám ukázala především pozůstatky kostela pohřbeného pod nánosy lávy. Prohlídka netrvala dlouho, což ovšem vzhledem k začínajícímu vedru až tak nevadilo. Raději jsme s vrátili na pláž před fale a dopoledne strávili koupáním… a nejen tím… Při přílivu prý ke břehům připlouvají karety obrovské! Cože? Nechtělo se nám tomu věřit. Červík pohybností ale vrtal stále hlouběji, a tak jsme místo plávaní našlapávali pomalu v moři a vykrucovali si krky snahou spatřit želvu. Netrvalo dlouho a skutečně, první želví hlavička se vynořila z moře a kousek za ní se objevil krunýř! Ony opravdu připluly! Sledování želv si žádalo správné detektivní očko, protože se vynořovaly nečekaně a na krátko. Toužili jsme spatřit je v přirozeném prostředí pod vodou, a tak jsme se šnorchlem běhali napravo nalevo a zběsile se nořili pod hladinu ve snaze spatřit obrovské želvy! Nakonec jsme museli začít spolupracovat a rozdělit si role na pozorovatele hladiny a podvodní pozorovatele. Vzájemná pomoc se skutečně vyplatila a nám se podařilo stopovat pod vodou krásné karety obrovské. Věděly o nás a dovolily nám sebe následovat, protože když je naše přítomnost omrzela, dvakrát máchly ploutvičkami a byly pryč. My se mezitím málem utopili, když jsme se je snažili stíhat. Na fotografování nebyl prostor, ale Samoa nás opět dostala do kolen. Honbou za želvami jsme strávili celé dopoledne. S úsměvem na rtech z předchozího úspěchu jsme naskočili do pronajatého auta a vypravili se do stezky stromů, za kterou přebrala zodpovědnost parta Kanaďanů. Zajímavé na ní je, že se nachází v korunách košatých a šlahounovitých stromů a že se stavitelé co nejvíce vyhnuli používání hřebíků a nezasáhli tak staleté dřevo. Chvíli jsme strávili v přístřešku správce stezky, kterým je bělovlasý bezzubý Samoánec, moudrý kouzelný dědeček budící respekt. Mile jsme si s ním popovídali a v podvečer se vrátili k Regině na výbornou večeři 🙂 .
