Na Savai’i se po našem příjezdu schylovalo k večeru a my začali pátrat po přístřešku, ve kterém bychom složili hlavy. Po hodině jízdy jsme byli odhodláni přepsat kdekoliv. Vjeli jsme do malé vesničky na severovýchodě ostrova a cedule u prvních domků hlásala nabídku ubytování. Ihned jsme vjeli na dvorek, o němž si doteď myslíme, že jeho travnatý povrch musel být umělý! Taková nádhera, pro bosé nohy ráj! Uvítala nás Regina, statná a bodrá Samoánka, a její syn Timy. Ihned vyrazili připravit nám ubytování. Po dobu čekání nás usadili ke stolu a na švédský stůl nanosili dobroty k večeři. Ještě teď se olizujeme! I když poslední sousta výborné ryby už jsme do sebe vzhledem k množství dobrot sotva soukali… Timy nad námi stál s krásně vypadajícím desertem v ruce, a dokud jsme řádně nevyluxovali talíře, smál se, že nám ananasovou buchtu nedá. Tuhle rodinu jsme si ihned oblíbili!
Večer se proměnil v romantickou pohádku. Seděli jsme na schůdkách našeho fale a na pláži pozorovali krabíky nejrůznějších velikostí. Byl odliv a několik místních rybářů vyrazilo na lov spících ryb. Pozorovali jsme je neúnavně v dálce, jak osvětlují hladinu moře svými baterkami. Sledování kmitajících světýlek bylo tak fascinující, že jsme vydrželi několik hodin klidně sedět a sledovat… Až do doby, kdy se rybáři pomalu vrátili na břeh. Dvě postavy s připevněným vorem za sebou a se silnými čelovkami na hlavách se blížily k nám. Skoro jsme nedýchali, jak byla atmosféra silná. Marťa za nimi neváhala vyrazit, aby místní úlovky nafotila pro svého taťku, rybáře tělem a duší! Z lovců se vyklubali dva náctiletí kluci, kteří se trochu vylekali, když jsme se vynořili ze tmy odnikud. Se svými úlovky se ale rádi pochlubili, kromě pestrobarevných tropických rybiček ulovili o chobotnici. Do Regina’s Beach Fales jsme se po tomto zážitku zamilovali ještě více a při bohaté a svěží snídani, jež se skládala z papay, banánů, guavy, avokáda, buchty, koblížků a kávy z rozdrcených a pražených kakaových bobů, jsme si ubytování o den prodloužili, i za cenu toho, že najezdíme více kilometrů v autě! Rozhodnutí to bylo více než správné!
Druhý den se naše skupinka rozrostla o další dva Čechy, se kterými jsme na Savai’i připluli trajektem, a které jsme náhodou potkali u opuštěného kostela uprostřed kokosové plantáže. Druhou noc již rybáři na moře nevyrazili, ale o zábavu se nám postaralo zapadající slunce, které vytvořilo nezapomenutelnou scenérii plnou barev. Fotogeničnosti západu dodávali sílu dva Samoánci koupající se v moři. Na kýč nás neužije, ale tady jsme spoušť fotoaparátu nespustili z ruky! Jediné, čeho jsme litovali, že u Reginy nemůžeme zůstat více dní, stejně jako rodina z Austrálie, která k této rodině jezdí na prázdniny pravidelně. Vyrazili jsme to zapít do místního baru….
