Po ranním probuzení nás v hlavním městě čekalo splnění několika misí!
Mise č. 1: Najíst se. Hladoví jsme po ránu s ostychem a nejistotou z okolní neznámé kultury pelášili přímo do centra dění, na místní trh, abychom utišili stále se hlasitěji ozývající žaludky. Smažené dobroty nás nenadchly, a tak jsme se spokojili s typickým českým perníkem. Ledové tříšti z místní vody k zapití jsme se raději vyhnuli.
Mise č. 2: Vyměnit peníze. Ačkoliv jsme pár barvených samoánských fufňů měli již z letiště, chtěli jsme zbylý rozpočet vyměnit „výhodně“ ve městě. Překvapením pro nás bylo, že kurz vyšel výhodněji na letišti! Situace zcela výjimečná. No co, vyložili jsme na stůl v bance své jmění a odešli s plnými peněženkami samoánských tala.
Mise č. 3: Zúčastnit se kulturní exhibice. Měli jsme mlhavou představu, že se v Apii nachází tradiční samoánská vesnice, ve které se od 10:30 ráno koná představení mající za cíl seznámit bílé tváře s tradičním způsobem života Samoánců. Motali jsme se v horku k padnutí okolo, když nás odchytla usměvavá Samoánka v krásných červených šatech a odvedla nás do centra této vesnice. Do začátku programu zbývalo pár desítek minut, které jsme vyplnili pokusy (v mém případě zcela marnými) uplést si z palmových listů čelenku a později misku na jídlo. Bavili jsme se svými nezdary a diskutovali techniku s mladými krásnými Samoánkami. Mezitím se publikum rozšířilo o další zbloudilé turisty a show mohla začít. Zažili jsme 3 nabité hodiny plné informací o samoánské kultuře, za které bychom byli ochotni platit zlatem. Představení se však konalo zdarma, ještě lepší! Nadšeně jsme pozorovali rozmanitý program, který vypukl představením tradiční kuchyně (téma asi nejdůležitější 🙂 ). Muži, jež mají přípravu jídla v rodinách na starosti, se vystrojeni v tradičních sukních jali kuchtění oběda. Seznámili nás s přípravou kokosového krému v listech plodiny taro, zabalili čerstvě uloveného tuňáka do palmových listů, oloupali taro a banány a vše ve vrstvách vyskládali na rozžhavené uhlíky. V čase pečení následovala ukázka tradičních tanců a hudby, kde se Honza kochal krásnými tanečnicemi a my s Marťou obdivovaly vypracovaná těla samoánských kluků, kteří v rytmu poskakovali, až nám šel mráz po zádech. Absolvovali jsme tradiční ceremonii pití nápoje ze společné mísy, který Honzovi chutnal jako zatuchlý hadr, a dozvěděli jsme se, jak zpracovat kokos a následně získat kokosové mléko (o to jsme se během následujících dní často úspěšně pokoušeli). Během představení nám vyhládlo, to už ale na nás v palmových talířích čekala lahůdka přímo z uhlíků. Za 40 minut byl hotový jak tuňák, tak brambory a banány a my se olizovali až za ušima a doufali, že tenhle zážitek nikdy neskončí! Po obědě jsme byli odvedeni do tradičního fale, kde nám samojská babička předvedla výrobu tapa cloth, na Samoe nazývané siapo, dříve určeného k odívání, dnes sloužící jako zachování tradičních vzorů a výroby v podobě obrazů. Celý proces výroby, který, jak jsme na vlastní oči viděli, je velice náročný, pracuje pouze s přírodními zdroji. „Látka“ je vyrobena z dužiny stromů, která se za pomoci vody a mušlí postupně vylisuje, navrství a namaluje. Také jsme byli seznámeni s výrobou tradičních lava lava šátků (sarong), které nosí jak místní ženy, tak muži, a i od turistů se očekává, že se do nich zahalí. Hned jsme s Marťou utratily první peníze a zabalily se do barevných šátků. Program završilo povídání o tradičních mužských tetováních, řezbářství a výrobě zbraní. Lepší úvod do samoánské kultury jsme si přát nemohli!
Naše mise pokračovaly dále.
Mise č. 4: Sehnat balenou vodu!
Mise č. 5: Opatřit si auto. Ačkoliv jsme fascinovaně pozorovali místní barevné reggae autobusy, rozhodli jsme se pořídit si na 3 dny auto a ostrov Upolu pohodlně, bez tahání batohů objet. Stačilo naklusat do Visitor Centra, sdělit svůj požadavek, cenové rozpětí a do 10 minut jsme měli přistavené Subaru Forester 4×4. Honza za 20 tala získal svůj samoánský řidičák a my mohli vyjet za dobrodružstvím! Naše první zastávka přišla za nedlouho. Zastavili jsme v zahradě jedné rodiny, zaplatili jsme každý 5 tala za vstup a skrze zahradu plnou exotických květin jsme se prodírali k vodopádu Falela. Hezký, ale vodopádů jsme už za poslední půl rok viděli habaděj, a tak jsme si to po silnici svištěli dále a pomalu jsme se rozhlíželi po místě, kde složíme hlavu.
V podvečer jsme projížděli okolo Lalumanu Beach, dle Lonely Planet jedné z 10 nejkrásnějších pláží na světě, kterou jsme si rozhodli nechat jako bonbónek na další den, a zakotvili jsme kousek za ní v Beach Fales. Dřevěné přístřešky eliptického půdorysu se střechou z palmových listů, do kterých vám místní rodina nastěhuje matraci a moskytiéru, a vy si užíváte nezapomenutelné a romantické chvilky s výhledem na průzračně modré moře a kokosové palmy. Součástí balíčku je večeře a snídaně. A tak jsme hned zobali rýži, kuřecí maso, klobásky a salát a k snídani čerstvé ovoce a palačinky. Honza po cestě ulovil první kokos, který jsme si rozlouskli jako desert. Podvečerní idylku za šumu moře nám narušil Chilan ze sousedního fale, který si před spaním přišel povídat. Marťa předstírala, že spí, já jsem se pokoušela o zdvořilou konverzaci a Honza bojoval o svůj intimní prostor. Milý Chilan se na něj totiž lepil jako moucha na lep. Ve tmě jsme ale o Honzově dobrodružství neměli ani tucha. Honza se v pokusu o útěk ukryl do moskytiéry, což ale přítulného Chilana neodradilo a než bys řekl švec, vlezl k Honzovi do postele! Chvilku nám zabralo, než jsme ho vystrnadili. Později jsme ale byli stále ve střehu, protože po dalších nočních návštěvnících jsme již netoužili!
