Po koupi nového auta a měsíci stráveném na cestě nám logicky nezbylo nic jiného, než se urychleně začít poohlížet po práci. Zprvu jsme narazili – sezóna začíná až v dubnu! My se ovšem na jihu Jižního ostrova potulovali na začátku března… Rozhodli jsme se nepropadat beznaději a během hledání práce si i nadále užívat… Octili jsme se v Queenstown, mece komerčního turismu. V jeden den si zde můžete skočit padákem, sjet řeku na raftu, proletět se helikoptérou, pustit se po hlavě dolů z mostu, na kterém vznikl bungee jumping, … a kdybyste se chtěli podívat na měsíc, tak místní turistické kanceláře určitě něco vymyslí… 😉
My jsme si přeplněný Queenstown, novozélandskou kasičku na peníze, prohlédli pouze z okénka auta, když jsme jím co nejrychleji projížděli. Užívali jsme si vyhlídkovou jízdu podél jezera Wakatipu a mířili do Glenorchy, místa, kde končí silnice, hory rostou do výšky a jeden trek se klikatí vedle druhého. Po pozorování barevného západu slunce na břehu jezera okořeněného mlsáním nasbíraných ostružin a noci strávené v kempu v Kinloch jsme (téměř) za rozbřesku vyšli zdolat část 4. treku ze série Great Walks. Za krásného počasí jsme z 550 metrů nad mořem během tří hodin chůze nastoupali do 1515 metrů. První část absolvovaná lesem vyústila do plochého údolí, po jehož projití jsme se opět pustili do kopce. Výhled, jenž se nám naskytl, nabídl zasněžené vrcholky hor, tmavě modré jezero Harris Lake, v dáli dokonce moře… dohlédli jsme až k prokletému Milford Sound, do kterého jsme naším autem nedojeli. Protože trek je jednosměrný a výchozí bod a konec pojí 300 kilometrů dlouhá silnice, otočili jsme se po poledni na podpatku a pelášili cestou, kterou jsme přišli, zpět. Druhá polovina Routeburn Track nám nejspíš navždy zůstane utajena, do Milfordu si již však autem netroufáme 🙂 . Nicméně Nový Zéland stále nabízí nespočet míst, která čekají, až je objevíme …
