Z Kaikoury jsme zamířili do Christchurch. Byl pátek třináctého, odražený kamínek od předjíždějícího auta nám namaloval na skle nesmazatelného pavouka a my se vynořili ve městě postiženém opakovanými katastrofami… Přesně před pěti lety, 22.02.2011, zažilo Christchurch zemětřesení, zdaleka ne první, ovšem za posledních 80 let nejsilnější na Novém Zélandu. Toto zemětřesení téměř srovnalo oblast se zemí. Proto dnes mužská část backpackerů míří právě sem, do města neustále hladového po pracovních silách na stavbách.
I přes všudypřítomné zbořené či podpírané zbytky domů musíme vyvrátit mýtus, že Christchurch stačí pouze projet, protože město z turistického hlediska za zastávku nestojí. Také na nás jako na ostatní dýchla mrazivá atmosféra destrukce vzniklé zemětřesením a nekonečný počet nově rozestavěných domů, zároveň jsme ale ocenili útulné uličky, příjemné centrum a procházku v botanické zahradě. Nakoukli jsme do místního muzea a podobně jako ve Wellingtonu jsme ztratili pojem o čase a na světlo se dostali až po několika hodinách…
