Z Hastings jsme zamířili k jižnímu výběžku Severního ostrova. První zastávkou byl na východním pobřeží Castle point, osamocený maják na vrcholu skály a pláž ve tvaru přesýpacích hodin. Poutavý pohled a neuvěřitelné větrno. Z procházky jsme se vrátili s pískem v očích, puse, za oblečením… prostě všude 🙂 , ale s hřejivým pocitem, že jsme pomohli nešťastným turistům, kteří si zkoušeli jízdu pískem a zapadli.
Z vinobraní v Martinborough, na které jsme se tak těšili, se vyklubal obrovský trh plný nejrůznějších výrobků… jen to víno chybělo, i když kapku portského se nám ochutnat podařilo… Pobavili jsme se množstvím rukodělných výrobků, z nichž bychom většinu nechtěli ani zadarmo, a vyrazili ke Cape Palliser, jižnímu výběžku známému kolonií lachtanů.
Maják, tentokrát červenobílý, dohlíží na proplouvající lodě a lachtany, jenž pod ním našli svůj domov. Dle průvodce se k lachtanům nemáte přibližovat na 20 metrů, obzvláště mají-li mladé… Malých lachtánků se v zátoce koupalo mnoho a líní dospělí samci a samice povalující se na pobřeží se nechali od turistů fotit z bezprostřední blízkosti – asi to nebude tak horké… ačkoliv se musíme přiznat, že jeden lachtan nás s Marťou ze zátoky svým hbitým pohybem rychle vyhnal 🙂
Přespali jsme zdarma na pobřeží a vyměňovali si zkušenosti s autoturistikou se sousedním párem novozélandských důchodců cestujících v obytném autobusu. Marťa i Honza při své podvečerní procházce po pobřeží „ulovili“ několik paua mušlí, duhových lastur tolik typických pro Nový Zéland a místní šperky.
Třetí den putování jsme zasvětili The Putangirua Pinnacles, nespočtu skalních hrotů, jež se staly místem natáčení setkání Aragorna, Legolase a Gimliho s armádou Mrtvých. Pětihodinová túra se nám nečekaně smrskla na krátkou procházku kvůli špatnému odbočení. Díky této „chybě“ jsme se však mohli toulat labyrintem skal a užívat si jejich rozmanitost.
Poté jsme se již dali do pucu a z divočiny vyrazili do Wellingtonu, hlavního města Nového Zélandu.
